Tak předně souhlasím se závěry - v Itálii jezdit je určitě bezpečnější než u nás. Je to zábavnější a není to stresující. Ale zkušenosti mám trochu jiné, spíše veselejší.

Připadá mi, že dát někomu přednost se považuje za slabost. Naopak, když tam někomu do hlavní vlítnu, tak to tak nějak berou. Z toho mi vyplývá nejdůležitější pravidlo v Itálii: Kdo zaváhá, nejede.

Nikdo si neťuká na čelo, nebliká a nedělá směšné posunky. Ale o to víc se troubí. Ale zase spíše s úsměvem. Stres prostě není, spíše džungle. Ale taková přátelská. Není to sice až tak, že přednost má hlasitější, ale nemá to k tomu daleko.

Už se do Itálie v létě zase těším!

Moc hezký článek. Mám z Itálie hodně podobné zkušenosti. Sice se tam nehledí tolik úzkostlivě na přesné dodržování pravidel, ale možná máte pravdu, prakticky všichni je porušují stejným, vypočitatelným způsobem. "Není člověk pro pravidla, ale pravidla pro člověka". Cítím se tam jako řidič dobře, ten styl ježdění mi vyhovuje. Stala se mi tam humorná příhoda, že mě zastavil policajt evidentně proto, že jsem podle našich zvyků při dojezdu z vedlejší na hlavní zastavil a rozhlížel se. To bylo natolik netypické a z italského pohledu divné, že jsem vzbudil jeho podezření. Až potom zjistil, že mám českou značku. Zkontroloval mé doklady, vše v pořádku, a smál se, když jsme se loučili.

On ten usmev jaksi uz davno zmizel z tvari. A nejen ceskych policistu.