S tím spisovným "ano" bych byl v italštině opatrný. Znamená to totiž "řitní otvor".

Pokud se řekne spíš anó, není problém :-) Ale máte pravdu, áno bych nedoporučovala....

s nářečími máte stopro pravdu, vzpomínám jak jsem v roce 1990 poprvé přije do Itálie a žasnul, jak nádherně mluví annuncatrice - šlo to prostě do ucha samo

Já vždycky v Itálii zahajoval větou Buon giorno, sono straniero, non capisco italiano. A pak jsem teprve začal s jakýmikoliv pokusy o dorozumění. 

Ještě si vzpomínám na italského kolegu, který začal svou přednášku v angličtině tím, že nebude držet mikrofon v ruce, protože by nemohl mluvit.

Tu prvni vetu zvladam take ve vsech jazycich a nesmely, ci omluvny usmev dela zazraky. Zajimave je, ze se nekdy timto zpusobem seznamite a otvirate dvere do srdci lidi na celem svete. Takhle jsem uz byla pozvana na indickou svatbu v Jaipuru, na zmrzlinu k staremu panovi v Chtistchurch a spoustu dalsich zazitku. Je vyborne, ze nam toto vse dnes umoznuje svoboda, o to vse jsme drive byli pripraveni.

Objevujte svet, jazyky Vam k tomu pomahaji