Jedno kafe…na stojáka a za úsměv
A stejně nikdy nevíte, jestli dostanete to, co chcete.
Přiznám se, že ohledně kafe jsem opravdu rozmazlená. Piju ho docela hodně, zásadně bez mléka a zásadně neslazené. A to je taky můj problém, protože pokud pijete čisté kafe, tak musí být opravdu dobře udělané, protože nic nemůže zakrýt jeho špatnou chuť. Občas se stane, že si kafe osladím. Důvod je prostý – mám absťák, takže kafe potřebuju, ale to, co mi donesli, není zrovna to, co jsem chtěla. Ale ještě to jde, takže s cukrem je to pitelné. A ano, už se mi několikrát stalo, že jsem kafe vrátila. Mluvím tu samozřejmě o Česku, v Itálii je kávová kultura úplně jiná. Když už tedy chci jít v Česku na kafe a jsem někde, kde to neznám a nevím, kam jít, tak si alespoň najdu kavárnu, kde mají italské kafe. Hned nakukuju za bar, ať vidím, jakou mají na kafe mašinu a hlavně – jaké mají na ní rozložené hrníčky. A pokud neuvidím ta malá štamprlata, co si musíte dávat pozor, abyste je při pití nespolkli, tak se otočím a kafe oželím. Jenže ani to není jistotou toho, že kafe bude dobré. Často jsem i po mé specifikaci, že chci opravdu jenom to malé ristretto a vodu jen do půlky hrnku, dostala velké espresso. Ale co, je to jako po italském barmanovi chtít českého turka, taky vám ho tam nikde neudělají.
A jak že to je s tím kafem v Itálii? Prý je nejlepší v Neapoli a důvodem je hlavně místní voda, která má v sobě trochu síry. Něco na tom bude, protože kafe v Neapoli je opravdu vynikající. Jen tedy, jestli to nebude tím, že ho pijete zrovna v tom krásném jihoitalském městě, takže už díky tomu místu chutná líp…. A vůbec nevadí, že přitom pití nesedíte u stolečku, abyste si kafe pořádně vychutnali. Ale proč si sedat, když máte v hrníčku jednu malou lžičku kafe? Zkrátka si dáte kafe na stojáka u baru, jako to dělají všichni Italové. Nevím, ale nějak mi tímto způsobem víc chutná. Cítím se taková…víc místní. Víc mezi lidmi… Víc jejich… Možná je to i tím, že Italové jsou tak přátelští a galantní, že jen málokdy nakonec kafe platím. Opravdu. A troufám si říci, že když dojedu do městečka, kde jsem několik let žila, tak kafe neplatím nikdy. To se přítomní muži předhánějí, kdo mi to kafe zaplatí. Jako by soutěžili, komu bude patřit můj úsměv výměnou za tu malou lžičku slasti. Usmívám se pořád, možná i proto se skoro vždycky najde někdo, kdo mi to kafe zaplatí. Ale odměnou za kafe je úsměv širší, určený jen té jedné osobě. A možná se při něm i trochu červenám. Neberu to zaplacené kafe jako samozřejmost, pokaždé mě to překvapí a potěší, jako by se mi to stalo poprvé v životě.
A mají i další zvyk, hlavně v malých městečkách a na vesnicích. Všichni se tam znají a vědí, že jsou mezi nimi i ti, kteří moc peněz nemají. Takže když jdou ráno do baru na kafe, zaplatí kafe rovnou dvě. To až přijde někdo, kdo si ho nemůže dovolit, kdo šetří, kde se dá, aby si mohl občas dát lepší kafe v baru, tak je to pro něj….pro strýčka příhodu. Nebo třeba pro starší sousedku, o které vědí, že do toho baru na kafe chodí…ona přijde, dá si kafe, ale při placení jí barman řekne, že je to v pořádku, že to má od toho a toho. Takové malé gesto, které vám ale rozzáří celý den.
Klára Žejdlová
Náš rodný jazyk (ať už je jakýkoli) je krásný a často nás chrání. A my to ani nevíme.
Nejsem odborník, ale z vlastní zkušenosti vím, že i když budu mít cizí jazyk tak zažitý, že v něm budu dokonce i přemýšlet, vnímat ho budu jinak než svůj rodný jazyk. I když si to ani neuvědomím. A o to je to vše horší.
Klára Žejdlová
Italské Velikonoce? V mých vzpomínkách to jsou přátelé, rodina…a obžerství
I když to obžerství bylo prokládané dlouhými procházkami. Aby nám vytrávilo. A abychom nasbírali ingredience pro další vaření...
Klára Žejdlová
Co děláte o Velikonocích? Taky provozujete skupinový sex?
Asi všichni znají scénu z filmu „Slunce, seno, erotika“, kde velebný pán kupuje svetr pro Cecilku. Italsky nemluví ani slovo, ale prodejcovo „Cosi...cosi...cosi“ pochopí správně po česku. „Jo kozy? Asi tak....“.
Klára Žejdlová
A je to tady! Karneval je tu, bude se slavit!
Český a moravský masopust se pomalu vrací do našich ulic spolu s jeho tradičními maskami. Někde se tradice udržela a pokračuje dál, na většině míst se obnovuje. Můžeme ale říct, že skoro všude najdeme ty samé masky, stejné oslavy.
Klára Žejdlová
Je libo zakousnout ke kávě kecy? Nebo výmysly? Nebo snad salát? A co hadr? Nebo intrikáře?
Že jsem se zbláznila? Ale ne! To jsme se jenom z vánočního období přehoupli do období masopustního, neboli také karnevalového, které každý rok začíná 6. ledna a končí 40 dní před Velikonoci.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Biden nečekaně kývl na předvolební debatu. Kdykoliv kdekoliv, říká Trump
Americký prezident Joe Biden se v pátek nechal slyšet, že by chtěl do debaty se svým předchůdcem...
USA mění systém pomoci Ukrajině: už ne sklad, ale zbraně přímo ze zbrojovek
USA chystají dosud největší balík vojenské pomoci Ukrajině v přepočtu za více než 140 miliard...
VIDEO: Kdo nejlíp vříská? Soutěž v imitaci racků vyhrál malý chlapec
Devítiletý Cooper Wallace z britského Chesterfieldu v neděli vyhrál čtvrté mistrovství Evropy v...
Ukrajinci se snaží před bojem utéct do Rumunska, v řece mnozí najdou smrt
Tisíce Ukrajinců se od počátku ruské invaze pokusily překonat řeku Tisu na hranici s Rumunskem ve...
Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat
Téměř deset miliard korun – tolik jen za loňský rok poslaly pojišťovny lidem za úrazy, závažná onemocnění či úmrtí. Životní pojištění pomohlo za...
- Počet článků 48
- Celková karma 18,33
- Průměrná čtenost 1072x