Klára Žejdlová
- Počet článků 48
- Celková karma 18,33
- Průměrná čtenost 1072x
Seznam rubrik
Klára Žejdlová
Kam až může vést pověrčivost aneb když po černé kočce auto nejede
Italové jsou opravdu pověrčivým národem. Jsou tak pověrčiví, že mi nad tím občas rozum zůstává stát. Takové to české tvrzení, že rozbité zrcadlo znamená sedm let neštěstí (a tím to končí), je jen slabým odvarem.
Klára Žejdlová
Co na těch Italech vlastně vidíš?
Tak tuhle otázku jsem dostala snad už tisíckrát. A je asi jasné, že tu nejde o italský národ, ale jen o jeho jednu část, totiž o muže.
Klára Žejdlová
Dlouhé fronty na hranicích a „videa“ v příkopu, aneb mé první seznámení se s Itálií
Má láska k Itálii trvá už dlouho, téměř 30 let. Byla jsem totiž součástí té první vlny Čechů, kteří se hned po otevření hranic v roce 1990 vydali do Itálie k moři. No, do Itálie...jako tisíce dalších do Bibione.
Klára Žejdlová
Když jsi Čech, tak v Itálii jsi z půlky světa
Opravdu, nevymýšlím si. Ač jsme součástí Evropské unie, nejkratší vzdálenost (po silnici) mezi českými a italskými hranicemi je nějakých 400 km, v Itálii se občas nestačíte divit, odkud že to pocházíte.
Klára Žejdlová
I neapolské autobusy mají své úchyly…a s nimi i prince – zachránce
Stát se to může kdekoli a kdykoli. Vlezete do narvaného autobusu, najdete si místečko, kde můžete alespoň trošku dýchat a zároveň se něčeho držet, abyste nespadli...a najednou je tam on, pan Úchyl
Klára Žejdlová
Na Vánoce nesmí být nikdo sám. A být ve dvou, to je jako být sám
Tak v tomhle jsem úplná Italka. Vlastně v posledních letech moc neřeším rodinné oslavy narozenin, hlavně ne těch mých, ty radši oslavím v hospůdce s kamarády. Ale na Vánoce, na Vánoce chci mít kolem sebe co nejvíc lidí.
Klára Žejdlová
Jak se z oslíka stane rypáček aneb krása italských nářečí
Itálie je velice zajímavá země, která si zachovává své místní zvyky a tradice. Co místo, to unikát. Můžete celý život jezdit jenom do Itálie, na různá místa a v různých obdobích, ale stejně ji nikdy pořádně nepoznáte.
Klára Žejdlová
Jak se místo taxíka staví neapolští policajti
Vlastně jsem nechtěla taxíka, hledala jsem zastávku městského autobusu. A nějak jsem si neuvědomila, že je po půlnoci a stejně nic nejede.
Klára Žejdlová
Jedno kafe…na stojáka a za úsměv
Jedno kafe...pouhá dvě slova, ale když je vyslovíte v Itálii, za barem přesně ví, co vám mají připravit. V ČR je to o něco těžší: „Jedno ristretto, ale opravdu málo vody, a bez mléka“.
Klára Žejdlová
Ježíši, ty jezdíš autem v Itálii?!? A to se nebojíš???
Typická reakce mých známých, pro které je Itálie zemí, ve kterých se nedodržují předpisy a řídit tam je smrtelně nebezpečné.
Klára Žejdlová
Překládat? Občas radši uhlí...
Jelikož jsem původním povoláním právník, měla bych na to být zvyklá. Ale nezvyknu si nikdy. Na co? Na styl, kterým píší advokáti, soudci, státní zástupci. Na ty složité formulace, kterým někdy nemůžou rozumět ani oni sami.
Klára Žejdlová
Tak máme nového papeže
Dosti nečekaného. Před volbou novináři tipovali několik jmen, alespoň tady v Itálii doufali ve "svého" milánského kardinála Scolu, druhým největším adeptem byl Brazilský Scherer, mluvilo se i o Američanovi Dolonovi či Kanaďanovi Ouellet. Jenže kardinálové nakonec rozhodli úplně jinak.
Klára Žejdlová
Nechtěla jsem tu psát o politice, ale....
prostě to nejde se neozvat. Ano, přiznávám, volila jsem knížete. Volila jsem toho, kdo to umí lépe v diplomacii a jde mu o reprezentování, ne o cpaní se do politiky.
Klára Žejdlová
Vánoční blog: Dárek z Kalábrie
Moje prababička prý na Vánoce dávala na stůl o talíř navíc, neboť hostila jednoho místního samotáře. U nás se prázdný talíř na stůl nedává, ale pokud je třeba, stačí ho přidat. Klidně i dva.
Klára Žejdlová
Jepičí život Václava Havla
Že si to nemyslíte, že jeho život vše, jenom ne jepičí? Dovolte mi, abych vás přesvědčila o opaku.
Klára Žejdlová
Proč se tetě říká teta aneb základy česko-italské morfologie poprvé
Vždycky se mi líbilo, jak se mamka baví s Italy. Je jí úplně jedno, že oni česky nerozumí ani slovo. Zkrátka jí to vůbec nezajímá. A když jim něco chce říct, samozřejmě mluví česky. Vždyť oni nějak porozumí.
Klára Žejdlová
Nemusíte mluvit, perníčky řeknou vše
Nebo spíš jejich vůně. Kdo ji zná, ten se nesplete. U nás doma se perníčky pekly snad odjakživa. Vánoce bez jejich vůně a zdobení by nebyly Vánocemi. Nikde na světě. Takže stejně, jako jsem to dělala, když jsem byla malá, i v Itálii se v půlce listopadu doma rozvoní perníčky.
Klára Žejdlová
Ty jsi Češka? A pobíráš důchod?
Tak na to se mě letos v létě zeptal jeden Ital. Trošku mě tím zarazil, neboť většina Italů nemá podobný smysl pro humor. Trošku černý, trošku anglický. Každopádně v Itálii spíš rarita. I proto mám zakázáno vykládat české vtipy. Italové je nechápou. Já naopak nechápu některé italské.
Klára Žejdlová
O italském slovníku, který neexistuje
Italština je krásný jazyk. Navíc lehký na naučení se. Teda alespoň ten základ nutný pro dorozumění se, protože spisovná italština má víc slovesných časů než angličtina a i samotní Italové mají s jejím ovládnutím problémy. Není ale moc vhodná pro paraplegiky. Protože k základním výrazům patří automaticky i gestikulace. A i ten, kdo normálně negestikuluje najednou začne. Prostě je to součástí jazyka. I když slovník gest budete jen těžko schánět.
Klára Žejdlová
O stříbrných dodávkách s anténkami podruhé
...jelikož ještě nemám schválený účet na iDnes, tudíž nemohu reagovat, ale je vidět, že musím určité věci upřesnit, neboť někteří lidé reagují na něco, co jsem vůbec nenapsala....
Klára Žejdlová
O stříbrných dodávkách s anténkami
Snad všichni je z náme z filmů. Dodávky bílé či stříbrné barvy, dřív byly s anténkami, ovšem vývoj šel kupředu, takže anténky už ani nejsou vidět. Když jsou v nějakém filmu, jedná se o detektivku či thriller plný sledování, honiček aut, střelby...
Klára Žejdlová
Máte kočku stejné barvy, jako vaše dveře?
Já naštěstí jo. Čirou náhodou k nám tenkrát v baru na pláži přišel krásný bílý kocourek. A už u nás zůstal. Kocour cestovatel, léto v Itálii, zima v Čechách. Ani neví, jakou mi tenkrát prokázal službu. Já pomohla jemu, on netušíc (a tenkrát jsem to netušila ani já, jak se bude za pár let hodit) pomohl mně.
Klára Žejdlová
Proč tenhle blog?
Vždycky jsem byla psavý typ. Psavý a přemýšlivý. Neexistuje snad jediná minuta dne, kdy bych nad něčím nepřemýšlela. Občas si říkám, že bych ten můj mozek potřebovala vypnout, ale ono to nejde. Tak si říkám, že bych měla začít psát, ale není to zase tak jednoduché. Sice píšu všema deseti, ale na to, jak rychle se mi myšlenky honí hlavou, je to pořád pomalu. A chodit celý den s diktafonem se mi taky nechce. Nakonec jsem se rozhodla pro blog. Třeba se mi nakonec něco na papír...pardon, na obrazovku...podaří dostat. Jen tak to, co se mi zrovna honí hlavou. A třeba se to někomu bude i líbit.
| předchozí | 1 2 | další |
