Jak se z oslíka stane rypáček aneb krása italských nářečí
Vedle zvyků a tradic si místa zachovávají i svá nářečí. Někdy jsou tak zvláštní, že i když umíte perfektně italsky, ať se snažíte sebevíc, nechápete jediné slovo. Občas jsem si říkala, že si nerozumí ani lidé ze stejného městečka, kteří mluví stejným nářečím. Ano, z městečka, protože i to se stává. Nejen, že má své nářečí nějaká oblast, ale dokonce i malá městečka mluví svým vlastním nářečím a když jím promluví ve vedlejší vesnici, už jim nerozumí ani slovo.
Já jsem se nejdřív dostala na sever Itálie, do Benátska. Musím poděkovat mému bývalému manželovi, že mě opravoval a nutil mluvit spisovně italsky. Nářečí jsem měla zakázané. Sice jsem mu perfektně rozuměla, ale nemluvila jsem jím. Jen ten jejich přízvuk, ten jsem chytila pořádně, takže když jsem pak začala jezdit do střední Itálie, všichni si mysleli, že jsem Italka ze severu. A vlastně jsem používala některá slova z nářečí, protože v italštině buď neexistovala, nebo místo jednoho slova jsem mluvila půl minuty. Opravdu. Třeba takový šípek. Česky pět písmen. Jenže italština pro něj nemá samostatný výraz, je to „bacca di rosa canina“, tedy „bobule šípkové růže“. Benátsky „stropacui“. Jak to jen přeložit slušně do češtiny… Zátka do zadnice? Toť doslovný překlad. Vlastně čípek.
V Benátsku jsem víceméně žila téměř 13 let, takže vedle italštiny mi jejich nářečí připadalo přirozené. Když jsem se pak vrátila zpět do Čech a postupně začala jezdit až pod Řím, zpočátku jsem si tu roztodivnost nářečí neuvědomovala. Všichni totiž na mě mluvili spisovnou italštinou, protože jim bylo jasné, že bych jejich nářečí nerozuměla. Buď jsem pro ně byla cizinka, nebo Italka ze severu, to častěji. To ten můj přízvuk. Navíc jsem se dostala zrovna do městečka, které mělo své vlastní nářečí. Takový mix neapolského nářečí, francouzštiny a snad i arabštiny. I když jsem tam žila 7 let, dodnes jakmile začnou mluvit jenom nářečím, stěží porozumím smyslu toho, co říkají. A to jsem se celé ty roky opravdu hodně snažila jim rozumět, ale marně.
Sestra mého přítele tam na jihu měla řeznictví. Byla dobrosrdečná, pro druhé by se rozdala. Pořád se starala, jestli mi je tam dobře a hlavně, jestli dostatečně jím. Což znamenalo, že když jsem ji viděla v době před obědem, jen těžko jsem odešla od ní nenajedená. Nepřijmout pozvání na oběd, to by byla urážka. I když musím přiznat, že jsem ta pozvání přijímala ráda, vařila opravdu dobře. Jako všechny Italky ze staré školy.
Jednou jsme byli zase u ní na obědě a ona nás přivítala celá nadšená, že pro nás má lahůdku, že určitě musíme ochutnat. Že sehnala „mus“. Ještě jsem měla pořád v hlavě benátské nářečí a vůbec mě nenapadlo, že ten výraz může znamenat něco úplně jiného. „Mus“ je totiž pro Benátčany osel. A můj bývalý tchán občas oslí maso od někoho dostal a uvařil. Takže jsem si myslela, že to bude ono. A docela jsem se těšila, protože mi chutnalo a dlouho jsem ho nejedla. A mé nadšení jsem i dostatečně projevila. Bohužel. Už jsem totiž nebyla v Benátsku, ale mezi Římem a Neapolí, kde „mus“ nebyl osel, ale….rypáček. Už si nepamatuju, jestli prasečí nebo kravský. Nemám totiž ráda nic, co se podobá tuhé želatině – dršťky, nervy (tradiční severoitalská specialita), natož pak rypáčky. Nedošlo mi, že v té oblasti často zkracují slova, takže z „muso“ (vyslovuje se „můzo“), což je italsky tlama, udělají krátké „mus“. Tenkrát jsem se překonala a ochutnala. Naštěstí ho nebylo moc, jen malý předkrm. Ale od té doby jsem si dávala dobrý pozor, co mi nabízejí k jídlu. A doufala, že si nikdo nebude pamatovat, že mi tak chutná „mus“.
Klára Žejdlová
Náš rodný jazyk (ať už je jakýkoli) je krásný a často nás chrání. A my to ani nevíme.
Nejsem odborník, ale z vlastní zkušenosti vím, že i když budu mít cizí jazyk tak zažitý, že v něm budu dokonce i přemýšlet, vnímat ho budu jinak než svůj rodný jazyk. I když si to ani neuvědomím. A o to je to vše horší.
Klára Žejdlová
Italské Velikonoce? V mých vzpomínkách to jsou přátelé, rodina…a obžerství
I když to obžerství bylo prokládané dlouhými procházkami. Aby nám vytrávilo. A abychom nasbírali ingredience pro další vaření...
Klára Žejdlová
Co děláte o Velikonocích? Taky provozujete skupinový sex?
Asi všichni znají scénu z filmu „Slunce, seno, erotika“, kde velebný pán kupuje svetr pro Cecilku. Italsky nemluví ani slovo, ale prodejcovo „Cosi...cosi...cosi“ pochopí správně po česku. „Jo kozy? Asi tak....“.
Klára Žejdlová
A je to tady! Karneval je tu, bude se slavit!
Český a moravský masopust se pomalu vrací do našich ulic spolu s jeho tradičními maskami. Někde se tradice udržela a pokračuje dál, na většině míst se obnovuje. Můžeme ale říct, že skoro všude najdeme ty samé masky, stejné oslavy.
Klára Žejdlová
Je libo zakousnout ke kávě kecy? Nebo výmysly? Nebo snad salát? A co hadr? Nebo intrikáře?
Že jsem se zbláznila? Ale ne! To jsme se jenom z vánočního období přehoupli do období masopustního, neboli také karnevalového, které každý rok začíná 6. ledna a končí 40 dní před Velikonoci.
Klára Žejdlová
Ještěže má italský Ježíšek tolik pomocníků!
Itálie je veliká, sám by tolik dárků nestačil roznést a na rozdíl od jeho severských příbuzných nemá soby, kteří by mu pomohli se rychle přemísťovat. Hlavně ale v Itálii nenosí dárky Ježíšek, ale Babbo Natale, tedy „tatínek Vánoc“
Klára Žejdlová
Stromeček nebo betlém? Toť otázka!
Že to je jasné? Pro nás ano, ale pro některé Italy je to doslova slovo do pranice. I když, nakonec většina má doma obojí, stromeček i betlém.
Klára Žejdlová
Taky kupujete nemovitost v Itálii?
Ono je to lákavé, Itálie je stát, který má dotace skoro na všechno. A Italové podle toho žijí – než něco koupí nebo nějak investují, počkají si, až na to budou dotace. Dokonce i spousta z nich podniká podle toho, co stát dotuje.
Klára Žejdlová
Až se půjdeš projít, nezapomeň pozdravit babičku, kdybys ji potkala
Poznáš ji snadno. Je malá, bude mít fialové vlasy, boty na podpatku, kabelku a půjde buď na hřbitov nebo ze hřbitova. Nebo do kostela.
Klára Žejdlová
Byli jste někdy na italském hřbitově? A víte, že Italům mohou někdy přidělat dost vrásek?
Přiznám, že se při cestování ráda podívám na místní hřbitovy. Napovídají něco o historii místa a je v nich opravdu zvláštní atmosféra. Možná dnešní den je ten nejvhodnější pro to, abych napsala něco i o této součásti naší života.
Klára Žejdlová
Taky chytáte ryby na asfaltce?
Já vím, že to je úplná blbost, že ryby přeci žijí ve vodě, ale když se zadaří, tak se i na silnici dají ryby chytat...
Klára Žejdlová
Ministerstvo vnitra vymyslelo, jak nás naklonovat
Že tomu nevěříte? Že tak daleko lidstvo ještě nedošlo, natož některé z ministerstev? Ale opravdu to jde! A vysvětlení je naprosto jednoduché...a nepochopitelné...
Klára Žejdlová
Cyklisto, pozor na banány!
Tedy ne, že by bylo toto ovoce pro cyklisty nebezpečné... I když... Někdy se nebezpečným stát může. Ovšem ne proto, že jej cyklista jí, ale spíš proto, KDE ho jí...
Klára Žejdlová
S těma dědkama je hrozná nuda! Já si radši povídám s vámi!
Tenhle poněkud zvláštní kompliment jsem slyšela před lety, když jsem v italském Itri dělala průvodkyni ve zbojnickém muzeu.
Klára Žejdlová
Sokoban určitě musel vymyslet někdo z Neapole…
Že nevíte, co je Sokoban? Je to počítačová hra z počátku devadesátých let, ve které skladník, sokoban, musí v bludišti umístit bedny na správné místo.
Klára Žejdlová
Pojedeme k moři? Na skútru?
Jednoduché otázky, na které je jasná odpověď, pokud se zrovna nacházíte v Neapoli a na moře vidíte z okna. Koho by napadlo, že mohou být pěkně záludné?
Klára Žejdlová
Princip je princip! Před svatbou spolu žít nesmíte!
Že jsme ve dvacátém století a na tohle si už nehrajeme? Omyl! I dnes se najdou tací, pro které přes tuhle zásadu nejede vlak. I když všechna pravidla jdou nakonec nějak obejít.
Klára Žejdlová
Když je lepší vypít kafe jako Italové hned u baru a nesedat si ke stolku
Ono to sice láká, hlavně, když je krásně a z baru je krásný výhled na okolí. Ale někdy by se to mohlo opravdu hodně nevyplatit. Když si sednete na nesprávném místě, zaplatíte za kafe pomalu tolik, jako jinde za oběd.
Klára Žejdlová
Když je silná vůle a dobrosrdečnost lidí silnější než fyzické limity vašeho těla
Italové jsou národ cyklistický. Teda spíš sportovně-cyklistický, ne nákupně-cyklistický nebo pivečko-cyklistický.
Klára Žejdlová
Jak je to vlastně s tím ruským salátem? Aneb malá jazyko-kulinářsko-historická odbočka
„Na summitu NATO vzbudil rozpaky ruský salát. Pak přišel i ukrajinský“ – to je titulek jednoho z dnešních článků na portálu idnes.cz.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 48
- Celková karma 17,23
- Průměrná čtenost 1072x