Jak se místo taxíka staví neapolští policajti

3. 05. 2019 19:43:08
Vlastně jsem nechtěla taxíka, hledala jsem zastávku městského autobusu. A nějak jsem si neuvědomila, že je po půlnoci a stejně nic nejede.

Nevím, jestli to bylo opojení Neapolí, dobrou rybou, kterou jsem si dala k večeři, nebo snad vínem, kterým jsem tu rybu zapíjela. Zkrátka úplně selhala má, na ženu jinak celkem obstojná, orientace. Ani s mapou v ruce jsem nebyla schopná pochopit, kterým směrem je nejbližší zastávka.

V takovém případě je nejlepší se zeptat. Byla jsem na nábřeží, na pěší zóně, všude samí turisti. Ti mi určitě nepomůžou. Jít do nějaké restaurace a zeptat se číšníka? Ne, nebudu je otravovat, mají v tuhle chvíli spoustu práce. Všimla jsem si, že uprostřed nábřeží stojí hlídka policie a vojáků, ti budou určitě místní a poradí mi.

Po mém, dle mého zcela normálním, dotazu na nejbližší autobusovou zastávku jsem si připadala jako mimozemšťan. Tak se na mě začali všichni koukat. Jako by se sami sebe ptali „Autobus? A to tu v Neapoli máme?“. Po počátečním šoku se začali vyptávat, kam že to vlastně chci jet. Do hotelu. A do jakého? Po vyslovení jména hotelu byli podruhé v šoku. Raději se ujistili, že to říkám správně. Ten hotel byl totiž nedaleko nádraží. Tedy místa plného přistěhovalců, dealerů, bezdomovců a dalších pochybných individuí. Pravda, nebylo to nejvhodnější místo pro samotnou ženskou. Navíc v parném létě, takže oblečenou jen do lehkých letních šatů. Nějak jsem si to neuvědomila, nikdy jsem tohle neřešila.

Dala jsem jim za pravdu, že autobus do těch míst není tím nejlepším řešením, když jsem to navíc ze zastávky měla do hotelu pár set metrů. Tak jsem se aspoň zeptala, kde chytnu taxíka, ať zbytečně nebloudím, když je má orientace na bodě mrazu. Taxík byl blíž, než jsem si dokázala představit. A jaký to byl taxík!

V tu chvíli se totiž projevila ochota, kterou u Italů tak miluju. Možná to bylo i tím, že jsem žena. Asi určitě. V každém případě se hned zeptali, jestli hodně spěchám. Že jim za patnáct minut končí služba a že mě do hotelu odvezou. Dokonce i znají majitele hotelu, je to kamarád jednoho z nich. Taková nabídka se neodmítá! Nevím, co by se stalo, kdyby je zastavil nějaký nadřízený. Tím, že mě vzali k sobě do auta, totiž porušili snad všechny možné předpisy (to mi pak vysvětlil kamarád – policista, když jsem mu to vyprávěla). Ale neřešili to, i oni přeci pomáhají a chrání. A v tu chvíli mi vlastně pomáhali a chránili mou bezpečnost. A přidali do mého života další úžasný zážitek.

Autor: Klára Žejdlová | pátek 3.5.2019 19:43 | karma článku: 22.06 | přečteno: 503x

Další články blogera

Klára Žejdlová

Lodičkou po neapolském zálivu za chovateli slávek

Přiznám se, že občas využívám (ale nezneužívám) toho, že jsem žena. Někdy mi to totiž pomůže dostat se někam, kam bych se jen tak nedostala. Třeba k chovatelům slávek v neapolském zálivu.

2.8.2019 v 18:23 | Karma článku: 11.99 | Přečteno: 252 | Diskuse

Klára Žejdlová

Kam až může vést pověrčivost aneb když po černé kočce auto nejede

Italové jsou opravdu pověrčivým národem. Jsou tak pověrčiví, že mi nad tím občas rozum zůstává stát. Takové to české tvrzení, že rozbité zrcadlo znamená sedm let neštěstí (a tím to končí), je jen slabým odvarem.

15.7.2019 v 15:54 | Karma článku: 17.58 | Přečteno: 589 | Diskuse

Klára Žejdlová

Co na těch Italech vlastně vidíš?

Tak tuhle otázku jsem dostala snad už tisíckrát. A je asi jasné, že tu nejde o italský národ, ale jen o jeho jednu část, totiž o muže.

3.6.2019 v 23:07 | Karma článku: 25.63 | Přečteno: 1053 | Diskuse

Klára Žejdlová

Dlouhé fronty na hranicích a „videa“ v příkopu, aneb mé první seznámení se s Itálií

Má láska k Itálii trvá už dlouho, téměř 30 let. Byla jsem totiž součástí té první vlny Čechů, kteří se hned po otevření hranic v roce 1990 vydali do Itálie k moři. No, do Itálie...jako tisíce dalších do Bibione.

21.5.2019 v 13:43 | Karma článku: 32.49 | Přečteno: 3497 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Aneta Toboříková

Opravářkou motorek

O tom, jak jsem zase jednou měla štěstí a mohla jsem se na týden stát opravářkou motorek :-) aneb první z mnohých týdnů v Asunción

16.10.2019 v 9:50 | Karma článku: 7.42 | Přečteno: 117 | Diskuse

Tomáš Flaška

Z Regensburgu do Prahy na kole, při super počasí

Tradiční podzimní cyklovyjížďka. Plánovaná několik měsíců dopředu. To nikdo nemohl tušit jak krásně vyjde počasí. Tentokrát tři účastníci a nádherný prodloužený víkend před námi.

16.10.2019 v 8:52 | Karma článku: 7.74 | Přečteno: 140 | Diskuse

Aneta Toboříková

Setkání s Juanovou rodinou

O tom, že jsem konečně blíž pochopila Juanovu situaci a seznámila jsem jsem se s jeho rodinou, která mi představila zase jinou část Paraguayské společnosti.

15.10.2019 v 9:20 | Karma článku: 10.60 | Přečteno: 219 | Diskuse

Aneta Toboříková

Ze Ciudad del Este do Encarnacion

Druhá návštěva servisu, která stejně moc nepomohla. Cesta až do Encarnación. A pyšně dodám, že Juan přežil i tyto dny a to navzdory tomu, že se bláhově rozhodl cestovat zrovna se mnou.

14.10.2019 v 9:37 | Karma článku: 9.07 | Přečteno: 179 | Diskuse

Martin Braun

Mýtus jménem USA

Občas zde na blogu narazím na cestopisy, či zážitky těch, co do USA přijeli na návštěvu, nebo těch co zde žijí. Některé autorky čtu velice rád, u některých místy kroutím nechápavě hlavou a některé považuji za novodobé Anderseny.

14.10.2019 v 0:03 | Karma článku: 25.86 | Přečteno: 1450 | Diskuse
Počet článků 24 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1172

Tlumočnice a překladatelka, ale také kreativec a milovnice Itálie a italské kuchyně.

Najdete na iDNES.cz