Jedno kafe…na stojáka a za úsměv

29. 04. 2019 18:57:07
Jedno kafe...pouhá dvě slova, ale když je vyslovíte v Itálii, za barem přesně ví, co vám mají připravit. V ČR je to o něco těžší: „Jedno ristretto, ale opravdu málo vody, a bez mléka“.

A stejně nikdy nevíte, jestli dostanete to, co chcete.

Přiznám se, že ohledně kafe jsem opravdu rozmazlená. Piju ho docela hodně, zásadně bez mléka a zásadně neslazené. A to je taky můj problém, protože pokud pijete čisté kafe, tak musí být opravdu dobře udělané, protože nic nemůže zakrýt jeho špatnou chuť. Občas se stane, že si kafe osladím. Důvod je prostý – mám absťák, takže kafe potřebuju, ale to, co mi donesli, není zrovna to, co jsem chtěla. Ale ještě to jde, takže s cukrem je to pitelné. A ano, už se mi několikrát stalo, že jsem kafe vrátila. Mluvím tu samozřejmě o Česku, v Itálii je kávová kultura úplně jiná. Když už tedy chci jít v Česku na kafe a jsem někde, kde to neznám a nevím, kam jít, tak si alespoň najdu kavárnu, kde mají italské kafe. Hned nakukuju za bar, ať vidím, jakou mají na kafe mašinu a hlavně – jaké mají na ní rozložené hrníčky. A pokud neuvidím ta malá štamprlata, co si musíte dávat pozor, abyste je při pití nespolkli, tak se otočím a kafe oželím. Jenže ani to není jistotou toho, že kafe bude dobré. Často jsem i po mé specifikaci, že chci opravdu jenom to malé ristretto a vodu jen do půlky hrnku, dostala velké espresso. Ale co, je to jako po italském barmanovi chtít českého turka, taky vám ho tam nikde neudělají.

A jak že to je s tím kafem v Itálii? Prý je nejlepší v Neapoli a důvodem je hlavně místní voda, která má v sobě trochu síry. Něco na tom bude, protože kafe v Neapoli je opravdu vynikající. Jen tedy, jestli to nebude tím, že ho pijete zrovna v tom krásném jihoitalském městě, takže už díky tomu místu chutná líp.... A vůbec nevadí, že přitom pití nesedíte u stolečku, abyste si kafe pořádně vychutnali. Ale proč si sedat, když máte v hrníčku jednu malou lžičku kafe? Zkrátka si dáte kafe na stojáka u baru, jako to dělají všichni Italové. Nevím, ale nějak mi tímto způsobem víc chutná. Cítím se taková...víc místní. Víc mezi lidmi... Víc jejich... Možná je to i tím, že Italové jsou tak přátelští a galantní, že jen málokdy nakonec kafe platím. Opravdu. A troufám si říci, že když dojedu do městečka, kde jsem několik let žila, tak kafe neplatím nikdy. To se přítomní muži předhánějí, kdo mi to kafe zaplatí. Jako by soutěžili, komu bude patřit můj úsměv výměnou za tu malou lžičku slasti. Usmívám se pořád, možná i proto se skoro vždycky najde někdo, kdo mi to kafe zaplatí. Ale odměnou za kafe je úsměv širší, určený jen té jedné osobě. A možná se při něm i trochu červenám. Neberu to zaplacené kafe jako samozřejmost, pokaždé mě to překvapí a potěší, jako by se mi to stalo poprvé v životě.

A mají i další zvyk, hlavně v malých městečkách a na vesnicích. Všichni se tam znají a vědí, že jsou mezi nimi i ti, kteří moc peněz nemají. Takže když jdou ráno do baru na kafe, zaplatí kafe rovnou dvě. To až přijde někdo, kdo si ho nemůže dovolit, kdo šetří, kde se dá, aby si mohl občas dát lepší kafe v baru, tak je to pro něj....pro strýčka příhodu. Nebo třeba pro starší sousedku, o které vědí, že do toho baru na kafe chodí...ona přijde, dá si kafe, ale při placení jí barman řekne, že je to v pořádku, že to má od toho a toho. Takové malé gesto, které vám ale rozzáří celý den.

Autor: Klára Žejdlová | pondělí 29.4.2019 18:57 | karma článku: 27.71 | přečteno: 809x

Další články blogera

Klára Žejdlová

Lodičkou po neapolském zálivu za chovateli slávek

Přiznám se, že občas využívám (ale nezneužívám) toho, že jsem žena. Někdy mi to totiž pomůže dostat se někam, kam bych se jen tak nedostala. Třeba k chovatelům slávek v neapolském zálivu.

2.8.2019 v 18:23 | Karma článku: 11.99 | Přečteno: 252 | Diskuse

Klára Žejdlová

Kam až může vést pověrčivost aneb když po černé kočce auto nejede

Italové jsou opravdu pověrčivým národem. Jsou tak pověrčiví, že mi nad tím občas rozum zůstává stát. Takové to české tvrzení, že rozbité zrcadlo znamená sedm let neštěstí (a tím to končí), je jen slabým odvarem.

15.7.2019 v 15:54 | Karma článku: 17.58 | Přečteno: 589 | Diskuse

Klára Žejdlová

Co na těch Italech vlastně vidíš?

Tak tuhle otázku jsem dostala snad už tisíckrát. A je asi jasné, že tu nejde o italský národ, ale jen o jeho jednu část, totiž o muže.

3.6.2019 v 23:07 | Karma článku: 25.63 | Přečteno: 1053 | Diskuse

Klára Žejdlová

Dlouhé fronty na hranicích a „videa“ v příkopu, aneb mé první seznámení se s Itálií

Má láska k Itálii trvá už dlouho, téměř 30 let. Byla jsem totiž součástí té první vlny Čechů, kteří se hned po otevření hranic v roce 1990 vydali do Itálie k moři. No, do Itálie...jako tisíce dalších do Bibione.

21.5.2019 v 13:43 | Karma článku: 32.49 | Přečteno: 3497 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Aneta Toboříková

Opravářkou motorek

O tom, jak jsem zase jednou měla štěstí a mohla jsem se na týden stát opravářkou motorek :-) aneb první z mnohých týdnů v Asunción

16.10.2019 v 9:50 | Karma článku: 6.03 | Přečteno: 97 | Diskuse

Tomáš Flaška

Z Regensburgu do Prahy na kole, při super počasí

Tradiční podzimní cyklovyjížďka. Plánovaná několik měsíců dopředu. To nikdo nemohl tušit jak krásně vyjde počasí. Tentokrát tři účastníci a nádherný prodloužený víkend před námi.

16.10.2019 v 8:52 | Karma článku: 6.65 | Přečteno: 122 | Diskuse

Aneta Toboříková

Setkání s Juanovou rodinou

O tom, že jsem konečně blíž pochopila Juanovu situaci a seznámila jsem jsem se s jeho rodinou, která mi představila zase jinou část Paraguayské společnosti.

15.10.2019 v 9:20 | Karma článku: 10.60 | Přečteno: 218 | Diskuse

Aneta Toboříková

Ze Ciudad del Este do Encarnacion

Druhá návštěva servisu, která stejně moc nepomohla. Cesta až do Encarnación. A pyšně dodám, že Juan přežil i tyto dny a to navzdory tomu, že se bláhově rozhodl cestovat zrovna se mnou.

14.10.2019 v 9:37 | Karma článku: 9.07 | Přečteno: 178 | Diskuse

Martin Braun

Mýtus jménem USA

Občas zde na blogu narazím na cestopisy, či zážitky těch, co do USA přijeli na návštěvu, nebo těch co zde žijí. Některé autorky čtu velice rád, u některých místy kroutím nechápavě hlavou a některé považuji za novodobé Anderseny.

14.10.2019 v 0:03 | Karma článku: 25.86 | Přečteno: 1445 | Diskuse
Počet článků 24 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1172

Tlumočnice a překladatelka, ale také kreativec a milovnice Itálie a italské kuchyně.

Najdete na iDNES.cz