Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Jepičí život Václava Havla

Že si to nemyslíte, že jeho život vše, jenom ne jepičí? Dovolte mi, abych vás přesvědčila o opaku.

Infiorata 2012Klára Žejdlová

Je sobota 9. června 2012, něco kolem sedmé hodiny večer.  V okolí jedné z ulic ve středu italského městečka Itri (leží asi 120 km jižně od Říma) je živo. Z ulice byla už odpoledne „vyhnána“ všechna auta, před pár týdny jí dokonce dali krásný, hladký asfaltový povrch. K radosti dětí, které měly alespoň na jeden večer místo, kde si mohou v klidu pojezdit na kole a na bruslích, ale především nás. Koho? Nás všech, jež tuto ulici zítra přetvoříme v barevný koberec.

Jsme totiž účastníky jedné z nádherných italských tradic, takzvané Infioraty. Ve svátek Božího těla se jedna z ulic města (ale jinde třeba i celý historický střed) promění nejprve ve velikánské mraveniště, poté v rozkvetlou louku, k večeru v kostel pod širým nebem a nakonec v noci ve smetiště, které je třeba rychle uklidit. To, co vidí návštěvníci, tedy práci stovky lidí od ranních hodin končící kolem poledního, je však jen špička ledovce. Na Infioratě se začíná pracovat…vlastně už den po jejím ukončení.

 Většinou se již při tvorbě obrazu honí hlavou nápady na nový, ten na příští rok. Každý má k dispozici plochu 7 x 4 metry, kterou je třeba celou nějak zaplnit. Není to zase tak jednoduché, protože obrazy jsou tvořené živými květy. Tedy spíše tím, co z květů zbude. To je ten spodek ledovce, který téměř nikdo nevidí. Asi tak týden před samotným svátkem totiž přivezou několik kamiónů živých květin, které je třeba roztřídit a připravit. Oddělují se okvětní lístky, středy květů, kalichy, listy. Vše je potřeba roztřídit podle barev, rozstříhat na menší kousky a odvézt do tělocvičny, kde je vše rozděleno podle jednotlivých obrazů. Po celý týden jsou po městě vidět vozíky s květinami, protože pomáhá opravdu každý, od batolat po babičky, a květiny na stříhání a pak krabice s roztříděnými částmi je třeba nějak přesunout. Téměř před každým obchodem v okolí ulice, kde bude Infiorata, sedí prodavačky na židli a stříhají a stříhají. Pak třeba něco prodají, půjčí nůžky zákazníkům a ti si také trošku postříhají. A pak budou moci říci: „Letos jsem i já pomáhal.“

Aby bylo možné určit, jaké barvy květů je třeba objednat, odevzdávají se návrhy obrazů již koncem března. Jelikož je zájemců o tvorbu obrazů více, než míst (na hlavní ulici je 21 obrazů, dalších 5 a celá jedna ulička ještě v okolí), musí vybrat organizátoři ty nejlepší. Asi nejtěžší úkol pak mají při výběru obrazů dětí ze školy, neboť se někdy zdá, že snad mají jeden speciální předmět zvaný „Infiorata a návrh obrazu“, tak jsou krásné.

Obrazy jsou tedy vybrány, správné barvy květů objednány a nastříhány, ulice nově vyasfaltovaná, jde se do finále. Organizátoři nejprve v sobotu večer vyměří a nakreslí na ulici obrysy obrazů. Většina účastníků si své návrhy zvětšila doma na balicí papír, takže přijdou až ráno. Nevědí totiž, o jaký zážitek přicházejí.

Já jsem se rozhodla, že obraz nakreslím přímo na ulici. Alespoň trošku prodloužím ten opravdu jepičí život květinového obrazu – nákres mého loňského Pražského Jezulátka vydržel na ulici až do Vánoc. V tuto chvíli oceňuji, že mě děda s mamkou již jako malou naučili zvětšovat obrázky, i když nikdy ne o tolik – z velikosti 16 x 28 cm na 4 x 7 m… Začínám klasickou mřížkou a pouštím se pomalu do portrétu. Ano, letos žádné Pražské Jezulátko, žádný Jan Nepomucký, jenž byl původně v plánu. Smrt Václava Havla, kterého si celá naše rodina velice vážila, mne dovedla k odvážnému kroku – i když jde o křesťanskou tradici, pocta našemu prvnímu postkomunistickému prezidentovi je pro mě důležitější. A organizátoři s tím navíc i souhlasili. Mezitím si mamka všímá skupinky dětí, tak kolem 10 let, které nějak nevědí, jak se zabavit. I když neumí ani slovo italsky (mamka, ne ty děti), vezme křídu, nakreslí jim panáka a učí je ho skákat. Samozřejmě, že všechno vysvětluje česky. Ale to vůbec nevadí, protože ty děti se to nakonec naučily. Řekla bych, že asi poprvé v životě skákaly panáka – a vydržely u toho opravdu hodně dlouho.

Ale zpátky k práci. K práci, u které nejsem nikdy sama. Protože kromě pomáhajících rodičů se kolem rozšiřuje skupinka postávajících, jež sledují, co to vlastně bude. Takže kromě práce je třeba i vysvětlovat. Kdo, jak a proč. Jak tak pomalu vzniká celý portrét, blíží se půlnoc. Což je hodina, kdy se Italové vrací domů z večeře v restauracích a pizzeriích. A hodina, kterou miluji. Protože už dokončuji moji práci a mohu v klidu vysvětlovat a poslouchat pochvalné komentáře kolemjdoucích. Ne každý jim předem ukáže, co vlastně ráno bude dělat.

Ano, ráno. Budíček máme v pět, protože v šest hodin nám otevřou tělocvičnu, abychom si mohli vyzvednout pro nás připravené květiny. Je velice důležité být tam hned při otevření. Ne vždycky totiž organizátoři správně odhadnou potřebu barev. Jelikož ne vždy jim kamion přiveze přesně to, co je potřeba, je třeba improvizovat. A když přijdete hned brzy ráno a zjistíte, co vám nevyhovuje, můžete improvizovat hned v tělocvičně a v klidu. Vždycky je totiž nějaká ta krabice navíc a třeba se zrovna hodí vám. Já mám navíc po minulých Infiorátách, kterých jsem se zúčastnila, očko u organizátorů. Neboť vědí, že si nevymýšlím a snažím se květinami šetřit, takže mně s výměnou ochotně pomůžou. Během práce totiž téměř nikdy nemusím chodit po okolních obrazech shánět krabičku červených růží nebo sáček kafe. Naopak jsem ta, které většinou zbude a dává ostatním.

Takže, krabice s květinami jsou na místě, je čas začít. Jsme zatím jen opravdu malá česká enkláva, jen mí rodiče a já, zato hodně pracovitá a dobře organizovaná. Já začínám s obrysy portrétu, které se dělají z kafe. Další úkol obyvatel, nebo spíš živnostníků, Itri. Již od jara totiž všechny bary schovávají použité kafe (naštěstí ho Italové vypijí opravdu hodně), které se pak suší a skladuje. Je to to nejlepší, co může na obrysy být. Taťka se pouští do české vlajky, mamka začíná s nápisem (protože portrét Havla bez jeho krásného motta, že „Pravda a láska vítězí nad lží a nenávistí“, by byl neúplný). Nezdá se to, ale je to pěkná piplačka. Mě navíc čeká opravdu těžký úkol, totiž vyplnit tvář rýží (na portréty je lepší, nežli květiny, a pořád je to příroda) a poté vše vystínovat kafem. Vždycky jsem měla s portréty problém, navíc dělat takhle veřejně Havla…nezávidím si to. Ale vymyslela jsem si to sama (vlastně taťka a já souhlasila), tak žádné výmluvy. Je to ale milá práce, kolemjdoucí se zastavují, obdivují, diskutují o Havlovi (taťka se tak krásně naučil italsky vysvětlit, kdo to je a proč ho děláme), občas nás organizátoři svlaží studenou vodou. To není kvůli nám, ale kvůli květinám. V tom italském horku rychle schnou a odlétaly by. I proto je důležité začít brzy ráno, aby před první umělou sprškou, někdy kolem jedenácté, byla co největší část obrazu hotová, neboť na mokré květiny už nejde stoupat (na naši rýži ale naštěstí ano).

Čas utíká, práce jde pomalu od ruky. Naštěstí nám ale přišli opravdu speciální pomocníci – další Čech a jeho dvě dcery, jež žijí v Itri. Jsme krásný pracovní tým – mezi samými Italy česky mluvící skupinka, jejíž součástí jsou dvě krásné černošky (dcery onoho Čecha). Pak se divte, že občas Česko zařadí do Afriky!

Kolem jedenácté se na Infioratu přijel podívat i místní biskup. Obchází všechny obrazy, popovídá si s tvůrci, požehná obrazu. Havel se moc líbí. Vše je samozřejmě zdokumentováno i televizí, která dělá rozhovory s účastníky. Původně jsem si myslela, že by letos mohla mluvit mamka, ale asi by jí Italové nerozuměli. Tak šup před kameru a neudělat ostudu!

Krátce po poledni je náš obraz hotový. Je čas zajít na zmrzlinu, pod sprchu, chvíli odpočinout a pak zpátky do města. Naštěstí nebyl vítr, takže obraz nerozfoukal (i to se může stát), je potřeba jen pár malých oprav. Máme štěstí, neboť pán bydlící v domě nad naším obrazem nás pozval na svůj balkón. Aspoň náš výtvor uvidíme hezky z výšky. Další z krásných tradic – lidé bydlící v ulici otevřou své domy, aby se i ostatní mohli na tu nádheru podívat shora.

Po sedmé hodině přichází do ulice procesí, které mezitím obešlo celé město. Farář řekne krátkou mši a poté projde s Božím tělem celou ulicí, přes všechny obrazy. Svátek je u konce, lidé se pomalu rozcházejí. Nejprve ale znovu projdou celou ulici, aby si obrazy v klidu prohlédli, než je v noci zametací stroje odstraní. Jepičí život Václava Havla je u konce.

 

Ráda bych tímto ještě jednou poděkovala paní Dagmar Havlové, že nám k tomuto našemu malému dílku dala povolení. Snad jsme neudělali ostudu.

Autor: Klára Žejdlová | neděle 16.12.2012 9:40 | karma článku: 18,98 | přečteno: 2378x
  • Další články autora

Klára Žejdlová

Náš rodný jazyk (ať už je jakýkoli) je krásný a často nás chrání. A my to ani nevíme.

Nejsem odborník, ale z vlastní zkušenosti vím, že i když budu mít cizí jazyk tak zažitý, že v něm budu dokonce i přemýšlet, vnímat ho budu jinak než svůj rodný jazyk. I když si to ani neuvědomím. A o to je to vše horší.

2.4.2024 v 13:20 | Karma: 15,70 | Přečteno: 419x | Diskuse| Cestování

Klára Žejdlová

Italské Velikonoce? V mých vzpomínkách to jsou přátelé, rodina…a obžerství

I když to obžerství bylo prokládané dlouhými procházkami. Aby nám vytrávilo. A abychom nasbírali ingredience pro další vaření...

27.3.2024 v 14:48 | Karma: 22,15 | Přečteno: 582x | Diskuse| Cestování

Klára Žejdlová

Co děláte o Velikonocích? Taky provozujete skupinový sex?

Asi všichni znají scénu z filmu „Slunce, seno, erotika“, kde velebný pán kupuje svetr pro Cecilku. Italsky nemluví ani slovo, ale prodejcovo „Cosi...cosi...cosi“ pochopí správně po česku. „Jo kozy? Asi tak....“.

8.3.2024 v 12:31 | Karma: 24,29 | Přečteno: 776x | Diskuse| Ostatní

Klára Žejdlová

A je to tady! Karneval je tu, bude se slavit!

Český a moravský masopust se pomalu vrací do našich ulic spolu s jeho tradičními maskami. Někde se tradice udržela a pokračuje dál, na většině míst se obnovuje. Můžeme ale říct, že skoro všude najdeme ty samé masky, stejné oslavy.

13.2.2024 v 17:11 | Karma: 11,17 | Přečteno: 277x | Diskuse| Cestování

Klára Žejdlová

Je libo zakousnout ke kávě kecy? Nebo výmysly? Nebo snad salát? A co hadr? Nebo intrikáře?

Že jsem se zbláznila? Ale ne! To jsme se jenom z vánočního období přehoupli do období masopustního, neboli také karnevalového, které každý rok začíná 6. ledna a končí 40 dní před Velikonoci.

23.1.2024 v 20:48 | Karma: 12,86 | Přečteno: 337x | Diskuse| Cestování
  • Nejčtenější

Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl

22. dubna 2024,  aktualizováno  14:47

Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...

Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný

18. dubna 2024

Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...

Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování

21. dubna 2024  16:37

Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...

Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci

22. dubna 2024  10:27

Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...

Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce

19. dubna 2024  15:44

Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...

Odvrátili jsme dronový útok na Minsk z území Litvy, tvrdí Bělorusko

25. dubna 2024  13:11,  aktualizováno  13:21

Šéf běloruské tajné služby (KGB) Ivan Tertel ve čtvrtek uvedl, že se podařilo zmařit dronový útok...

Ministerstvo vyčlenilo vakcíny pro těhotné. Válek apeluje na přeočkování dětí

25. dubna 2024  11:30,  aktualizováno  13:10

V Česku stále rapidně přibývá případů černého kašle. „Registrujeme 956 nových případů,“ řekla...

„Není podstatné být vidět, ale mít výsledky.“ Politici reagují na konec ministryně

25. dubna 2024  10:46,  aktualizováno  13:10

O demisi ministryně pro vědu, výzkum a inovace Heleny Langšádlové (TOP 09) byl premiér Petr Fiala...

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  13:05

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

  • Počet článků 48
  • Celková karma 18,33
  • Průměrná čtenost 1072x
I když už v Itálii nežiju, stále zůstává v mém srdci.