A ještě otázka: Jaký mátě klakson? To je na italských silnicích důležitější zařízení, než motor.

na severu ne

Do Italie jsem jezdil často a problém s dopravou jsem tam nikdy neměl. Výjimkou byla snad jen Neapol, kam jsem autem zabloudil omylem při cestě k přístavu trajektů na ostrov Ischia.

A hned na okraji u prvního semaforu, jsem byl snad jediný, kdo na červenou stál a když jsem měl konečně zelenou a říkal si, že budu mít volnou cestu, ale to jsem se docela spletl, protože křižovatka byla plná ze všech stran a semafory tam snad byly jen pro barevné zpestření.

A když jsem tam tak bloudil, jel pomalu a hledal mezi reklamami a vývěsními štíty dopravní značení, tak na mě neustále troubila a blikala paní která jela za mnou. Až to nevydržela a když neviděla jinou možnost, tak vjela na travnatý tramvajový pás a předjela mě a spokojená pokračovala přede mnou. A já si říkal a bude klid. Jenže jsem se zase spletl. Najednou prudce zastavila, stáhla okénko a zavolala na nějakou paní co šla po chodníku a začaly se spokojeně a v klidu spolu bavit. Tak jsem si říkal, teď ti to vrátím! A začal jsem blikat, troubit. Ale obě paní to z klidu nevyrušilo. V pohodě se pobavily a já protože jsem neměl odvahu provést to, co před chvílí ona, tak jsem musel trpělivě čekat až si obě paní popovídaly a teprve po značně dlouhé chvilce jsme mohli všichni pokračovat v cestě za svými cíli

Neznám pomalejší a opatrnější řidiče než současné Italy v Dolomitech. Ale nebylo tomu tak vždy. Místní dopravní policie si dovede zjednat respekt.

Víme, že Dolomity jsou takovým rájem klidu od toho všeho dění, mám takovou příhodu.. předloni směrem do Val Gardeny se v úzké zatáčce vyřítil téměř proti nám černoch na kole. Museli jsme se smát..tam by jsme ho fakt nečekali.

Pro toho kdo je zvyklý jezdit po Praze je Itálie úplně v pohodě. Loni jsem si ovšem střihnul Istanbul a to je opravdu jiný zážitek, ale trvá to tak den, dva a potom už člověk jezdí jak rodilý Turek.

Jestli ono to nebude tím, že jsou zvyklí na větší provoz už léta.

Při první cestě na Elbu jsme měli strach tam jezdit na kole. Řev gum a troubení v zatáčkách nahánělo hrůzu. Pak jsme zjistili, že troubí, aby na sebe upozornili a cyklisty objíždějí velkým obloukem a ještě jim zamávají. Pak už nebylo nic lepšího, než jezdit na kole po Elbě(tedy až na ty kopce) pouze dvakrát přítelkyni málem srazilo auto a v obou případech to byl nějaký Pražák s BMW. Taky mě fascinují v Itálii ledabyle pohozená auta v lese značek a nápisů "Divieto sosta" těch, co si zrovna skočili na kafe:)

Mne také (mám jen normální výletnickou, tedy malou zkušenost) ono jakoby koordinované braní předpisů s nadhledem překvapilo...a pak vlastně snad i bavilo. Ale stejně tak "nedostatky" v infrastruktuře a značení. Něco tam je...a pak není...a všichni to zvládají a velice nic se neděje...

Díky za článek.

Na italskych silnicich se citim bezpecneji nez na ceskych, a vubec mi nevadi, ze kdyz na krizovatce cekam az mi padne zelena, mne vpravo po chodniku nekdo predjede a projede tu krizovatku na cervenou, protoze stejne nic nejede.

Když jsem jela autem do Itálie poprvé, ohromně jsem se bála a ono to šlo docela dobře a bez úrazu. Později už bez toho strachu, ale s respektem, přece jen jiný kraj, jiný mrav a platilo i na silnicích.