S těma dědkama je hrozná nuda! Já si radši povídám s vámi!
Ale nepředstavujte si pod tímto pojmem muzeum o nějaké legendární postavě typu Jánošíka, který bohatým bral a chudým dával. Jižní Lazio, ve kterém Itri leží, je strategická oblast, kterou vede cesta spojující Řím s Neapolí, Via Appia. A právě u Itri je důležitý průsmyk, ve kterém bylo možné útočit na projíždějící. Fra Diavolo, zbojník z Itri, bojoval na přelomu 18. a 19. století na straně Neapolského království proti Francouzům. Pokud zrovna nesloužil v armádě, bojoval se svojí tlupou zbojníků právě v tomto průsmyku, kde z okolních kopců číhali na projíždějící vojáky, které napadali stejným způsobem, jako to dělají zbojníci. Jen důvod byl trošku jiný.
Ale vraťme se k tomu komplimentu. Jednou přišel do muzea starší pán, tipovala jsem mu tak 70 let. Nechtěl vidět muzeum, chtěl si povídat. Vedle muzea je totiž menší centrum, kde se scházejí důchodci. Taková jejich klubovna. Při špatném počasí jsou uvnitř a většinou hrají karty, když je hezky, hrají na zahradě bocce, tedy italskou verzi pétanque.
Povídali jsme si, už ani nevím, o čem. Moje služba rychle a příjemně uběhla, byla to milá změna. Asi i pro něj, protože hned při další službě za mnou zase přišel a rovnou jsem od něj slyšela ten kompliment. Prý ti „dědkové“ jen hrají karty, nečtou, o nic se nezajímají, takže jsou hloupí a jeho to s nimi nebaví. A pak za mnou chodil pravidelně, jako by měl radar na mé auto zaparkované před muzeem.
Musím přiznat, že moje mozkové závity dostávaly pěkně zabrat. V Itri totiž mluví nářečím, kterému jsem ani po 7 letech neporozuměla. Zvládala jsem pochopit jen běžnou mluvu, hodně jsem dala na intuici. A i tak se mi často stalo, že jsem si myslela, že se baví o něčem, abych nakonec zjistila, že řeč byla úplně o něčem jiném. A tenhle pán byl navíc neskutečně sečtělý! Jeden den se se mnou bavil o čtvrté generaci atomových elektráren, další o nejnovějších fotografiích Saturnu a jeho měsíců, potom o černých dírách. Bývala bych se potřebovala připravit na rozhovory s ním, abych nevypadala jako úplný nevzdělanec, ale u něj člověk nikdy nevěděl, s čím příště přijde. Dobré na tom bylo, že většinou mluvil skoro italsky, takže jsem mu rozuměla.
Nejradši jsem ale měla dny, kdy povídal o historii Itri, o místních pověstech (o některých jsem vůbec nevěděla, znalo je už jen málo lidí), o místních lidech. A třeba i o tom, proč zrovna mají svoji přezdívku. V Itri totiž má snad každý vedle svého oficiální jména a příjmení i přezdívku. Vlastně když o sobě mluví, používají pouze přezdívky, často ani neznají skutečné příjmení.
Bylo krásné ho poslouchat, i když vlastně ani nevím, jestli jsem vždycky pochopila, co říká. V těchto chvílích totiž mluvil nářečím. Byl do svých vyprávění tak zabraný, že jsem ho nechtěla přerušovat, radši jsem se snažila intuitivně pochopit, o čem mluví. A pokaždé si říkala, že si musím napsat, o čem mi vyprávěl, abych to nezapomněla. Bohužel jsem to nikdy neudělala.
Jednou jsem se o tomto pánovi bavila se známým, který znal snad všechny lidi v Itri. Jaké bylo moje překvapení, když mi řekl, že mu je už 84 let! Nejen, že na ten věk nevypadal, hlavně jeho mysl se zdála být o mnoho mladší. A navíc měl, jako většina lidí z jeho generace, vychozených jen pár tříd základní školy. Tak si říkám, kam to mohl dotáhnout, kdyby byl býval studoval. Nejspíš by byl nějakým vynálezcem nebo třeba spisovatelem.
Já můžu jen doufat, že až zestárnu, bude můj mozek fungovat aspoň z poloviny, jako jemu. Jestli se tedy jeho věku vůbec dožiju.
Klára Žejdlová
Náš rodný jazyk (ať už je jakýkoli) je krásný a často nás chrání. A my to ani nevíme.
Nejsem odborník, ale z vlastní zkušenosti vím, že i když budu mít cizí jazyk tak zažitý, že v něm budu dokonce i přemýšlet, vnímat ho budu jinak než svůj rodný jazyk. I když si to ani neuvědomím. A o to je to vše horší.
Klára Žejdlová
Italské Velikonoce? V mých vzpomínkách to jsou přátelé, rodina…a obžerství
I když to obžerství bylo prokládané dlouhými procházkami. Aby nám vytrávilo. A abychom nasbírali ingredience pro další vaření...
Klára Žejdlová
Co děláte o Velikonocích? Taky provozujete skupinový sex?
Asi všichni znají scénu z filmu „Slunce, seno, erotika“, kde velebný pán kupuje svetr pro Cecilku. Italsky nemluví ani slovo, ale prodejcovo „Cosi...cosi...cosi“ pochopí správně po česku. „Jo kozy? Asi tak....“.
Klára Žejdlová
A je to tady! Karneval je tu, bude se slavit!
Český a moravský masopust se pomalu vrací do našich ulic spolu s jeho tradičními maskami. Někde se tradice udržela a pokračuje dál, na většině míst se obnovuje. Můžeme ale říct, že skoro všude najdeme ty samé masky, stejné oslavy.
Klára Žejdlová
Je libo zakousnout ke kávě kecy? Nebo výmysly? Nebo snad salát? A co hadr? Nebo intrikáře?
Že jsem se zbláznila? Ale ne! To jsme se jenom z vánočního období přehoupli do období masopustního, neboli také karnevalového, které každý rok začíná 6. ledna a končí 40 dní před Velikonoci.
Klára Žejdlová
Ještěže má italský Ježíšek tolik pomocníků!
Itálie je veliká, sám by tolik dárků nestačil roznést a na rozdíl od jeho severských příbuzných nemá soby, kteří by mu pomohli se rychle přemísťovat. Hlavně ale v Itálii nenosí dárky Ježíšek, ale Babbo Natale, tedy „tatínek Vánoc“
Klára Žejdlová
Stromeček nebo betlém? Toť otázka!
Že to je jasné? Pro nás ano, ale pro některé Italy je to doslova slovo do pranice. I když, nakonec většina má doma obojí, stromeček i betlém.
Klára Žejdlová
Taky kupujete nemovitost v Itálii?
Ono je to lákavé, Itálie je stát, který má dotace skoro na všechno. A Italové podle toho žijí – než něco koupí nebo nějak investují, počkají si, až na to budou dotace. Dokonce i spousta z nich podniká podle toho, co stát dotuje.
Klára Žejdlová
Až se půjdeš projít, nezapomeň pozdravit babičku, kdybys ji potkala
Poznáš ji snadno. Je malá, bude mít fialové vlasy, boty na podpatku, kabelku a půjde buď na hřbitov nebo ze hřbitova. Nebo do kostela.
Klára Žejdlová
Byli jste někdy na italském hřbitově? A víte, že Italům mohou někdy přidělat dost vrásek?
Přiznám, že se při cestování ráda podívám na místní hřbitovy. Napovídají něco o historii místa a je v nich opravdu zvláštní atmosféra. Možná dnešní den je ten nejvhodnější pro to, abych napsala něco i o této součásti naší života.
Klára Žejdlová
Taky chytáte ryby na asfaltce?
Já vím, že to je úplná blbost, že ryby přeci žijí ve vodě, ale když se zadaří, tak se i na silnici dají ryby chytat...
Klára Žejdlová
Ministerstvo vnitra vymyslelo, jak nás naklonovat
Že tomu nevěříte? Že tak daleko lidstvo ještě nedošlo, natož některé z ministerstev? Ale opravdu to jde! A vysvětlení je naprosto jednoduché...a nepochopitelné...
Klára Žejdlová
Cyklisto, pozor na banány!
Tedy ne, že by bylo toto ovoce pro cyklisty nebezpečné... I když... Někdy se nebezpečným stát může. Ovšem ne proto, že jej cyklista jí, ale spíš proto, KDE ho jí...
Klára Žejdlová
Sokoban určitě musel vymyslet někdo z Neapole…
Že nevíte, co je Sokoban? Je to počítačová hra z počátku devadesátých let, ve které skladník, sokoban, musí v bludišti umístit bedny na správné místo.
Klára Žejdlová
Pojedeme k moři? Na skútru?
Jednoduché otázky, na které je jasná odpověď, pokud se zrovna nacházíte v Neapoli a na moře vidíte z okna. Koho by napadlo, že mohou být pěkně záludné?
Klára Žejdlová
Princip je princip! Před svatbou spolu žít nesmíte!
Že jsme ve dvacátém století a na tohle si už nehrajeme? Omyl! I dnes se najdou tací, pro které přes tuhle zásadu nejede vlak. I když všechna pravidla jdou nakonec nějak obejít.
Klára Žejdlová
Když je lepší vypít kafe jako Italové hned u baru a nesedat si ke stolku
Ono to sice láká, hlavně, když je krásně a z baru je krásný výhled na okolí. Ale někdy by se to mohlo opravdu hodně nevyplatit. Když si sednete na nesprávném místě, zaplatíte za kafe pomalu tolik, jako jinde za oběd.
Klára Žejdlová
Když je silná vůle a dobrosrdečnost lidí silnější než fyzické limity vašeho těla
Italové jsou národ cyklistický. Teda spíš sportovně-cyklistický, ne nákupně-cyklistický nebo pivečko-cyklistický.
Klára Žejdlová
Jak je to vlastně s tím ruským salátem? Aneb malá jazyko-kulinářsko-historická odbočka
„Na summitu NATO vzbudil rozpaky ruský salát. Pak přišel i ukrajinský“ – to je titulek jednoho z dnešních článků na portálu idnes.cz.
Klára Žejdlová
O statečném soudním překladateli
Dnes bych chtěla napsat jednu pohádku. Bude delší, nebude moc úsměvná, ale snad mi čtenáři prominou. Doufám, že zůstane jen u pohádky a nikdy se nestane skutečností.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 48
- Celková karma 17,23
- Průměrná čtenost 1072x