Sokoban určitě musel vymyslet někdo z Neapole…

Že nevíte, co je Sokoban? Je to počítačová hra z počátku devadesátých let, ve které skladník, sokoban, musí v bludišti umístit bedny na správné místo.

No, asi za ní nikdo z Neapole nestojí, protože ji jako motivační hru pro zaměstnance skladů vymysleli v Japonsku. Ale možná někdo z Neapole, nebo nějaký turista, který se dostal mezi „místní“ a s nimi měl možnost parkovat v jejich garážích, vymyslel teď docela rozšířené parkovací hry. Jejich princip je jednoduchý – velké parkoviště plné různě nasměrovaných aut, občas kousek místa, a někde uprostřed barevně označené auto, kterým musíte vyjet ven. Aby se vám to povedlo, musíte postupně hýbat autíčky, vyjíždět s nimi z parkoviště, až nakonec uvolníte místo pro výjezd toho „vašeho“.

I když…tyhle zvláštní neapolské garáže jsou spíš spojením obou her dohromady – vaším úkolem je vyjet z labyrintu plného aut, dodávek a motorek vámi zvoleným autem jediným možným výjezdem. Nebo to auto naopak někde zaparkovat…a třeba hned zase vyjet jiným.

Přesně tak totiž tyhle garáže, které se nacházejí pod starými bytovými domy v centru Neapole, fungují. Představte si suterény několika starých domů stojících vedle sebe, které propojíte vybouráním příčky, abyste měli větší prostor. Možná i proto, že z některých není výjezd pro auta ven, možná měly sloužit jako sklepy, ne jako garáže. Po historii vzniku těchto garáží jsem se nepídila, jen ji domýšlím a odhaduji podle toho, co jsem viděla. Všude pološero, ošuntělé staré zdi, na zemi občas jen udusaná hlína. Někde je prostor oddělený příčkami, jinde je úplně bez nich snad pod celým jedním domem. A nikde jsem si nevšimla dveří či schodů vedoucích do domu nahoře. Možná by tam šel natočit i nějaký horor. Určitě to ale není místo, kde bych se chtěla ocitnout úplně sama, a to ani ve dne. Ale asi jde jen o zvyk, pro místní to je zcela normální.

Když už máte představu, jak tyhle garáže vypadají, je na řadě menší kulturní šok. Totiž způsob parkování. Přijedete do garáže, ale nečekejte žádnou závoru, žádný stojan s parkovacím lístkem. Čeká na vás hlídač, který vám obvykle řekne, kde máte zaparkovat. Tam a nikde jinde, protože po předchozím vysvětlení fungování zajisté chápete, že správné zaparkování auta je zcela zásadní pro další chod garáže. A nemyslete si, že zaparkujete tak, abyste měli kolem sebe dostatek místa na vystoupení! Parkovací místo v centru Neapole má cenu zlata, takže jím musíte šetřit. Parkuje se těsně vedle sebe, jen tak daleko od vedlejšího auta, abyste se mohli vysoukat ven. Myslím, že hlídač u vjezdu zároveň ověřuje, kdo v autě sedí, a pokud je řidič při těle, řekne mu, že už nemá místo, aby mu nezabíral zbytečný prostor, protože si potřebuje pořádně otevřít dveře, aby mohl vystoupit. Správně jste pochopili, že tento způsob parkování není vhodný pro toho, kdo neumí perfektně parkovat, ani pro toho, komu záleží na tom, aby na jeho autě nebyl ani šrám, natož pak nějaké to ťuknutí.

Když jste správně zaparkovali a vysoukali se z auta, čeká vás ještě jeden úkol, pro nás dosti nepochopitelný a neobvyklý. Klíčky od auta totiž musíte nechat u hlídače. To pro případ, že by bylo nutné vaše auto přeparkovat, aby se vytvořilo místo na další auto. Přesně, jako v té hře na parkování.

Nečekejte ale, že někde uvidíte zamčenou skříň, ve které visí na označených věšácích klíče od aut. Nebo třeba čistou, osvětlenou kukaň, ve které hlídač sedí. V lepším případě je někde na stěně vedle vjezdu kus prkna s hřebíky, na kterých klíče visí. V tom horším jsou všechny klíče hozené do nějaké staré krabice. Kupodivu hlídač při vašem návratu hned ví, kde jsou ty vaše – buď si je pamatuje a hned vám je podává, nebo se zeptá na nějaké poznávací znamení, a i pak je najde hned. Z čehož vyplývá důležitá rada – pokud chcete v takové garáži parkovat, mějte na klíčích nějaký originální přívěšek.

Někdy se dokonce může stát, že se parkoviště při vašem příjezdu zdá být plné. Hlídač však o zaparkovaných autech ví úplně všechno – kde se jaké nachází, od kdy tam stojí a hlavně – jak často ho jeho majitel používá. Čehož může využít k tomu, aby auta zaparkoval za sebou, pokud na to je místo.  Nebo těsně vedle sebe, takže nastoupit lze pouze do toho, které stojí na kraji. Nebo aby je přeparkoval, aby ta častěji používaná měla volný výjezd. A aby se v přeplněné garáži uvolnilo místo na další auto.

Celé je to taková zvláštní parkovací alchymie. A k tomu ještě bývá hlídač většinou i automechanik a hned u vjezdu mívá svůj malý servis. Což se může hodit, když se vám na autě něco rozbije nebo třeba píchnete. Nikoho nemusíte shánět, stačí dojet do garáže a o všechno bude postaráno, takže druhý den bude auto zase připravené vám sloužit. To není zase tak špatné, ne?