Pojedeme k moři? Na skútru?
Skútry jsem vždycky považovala za dobrý dopravní prostředek do města a třeba k moři vzdálenému pár kilometrů. V Itálii je mají snad v každé rodině. Ve velkých městech s ním krásně prokličkujete mezi auty, navíc máte méně starostí s parkováním. Na jihu je to ideální prostředek na výlety k moři, kde se také parkuje jen s obtížemi. Pokud tedy nemáte děti, které se na skútr nevejdou. Ale v Neapoli jsem viděla na skútru i celou čtyřčlennou rodinu. Což je něco, co určitě nedoporučuju zkoušet.
Když jsem tedy dostala ony dvě otázky, hned jsem souhlasila a těšila se, že za pár minut už budu ležet někde na pláži a opalovat se. I když jsem byla motorkami a skútry nepolíbená. Nejenže jsem je neuměla řídit a řidičák na ně nemám, nikdy jsem na nich nejela ani jako spolujezdec. Trochu jsem měla strach, ale těch pár kilometrů, těch pár minut nějak zvládnu a zvyknu si. Výběr pláže jsem nechala na kamarádovi, jako místní všechny pláže znal a říkal, že mě vezme na nějaké hezké místo. Cesty jsem tam neznala, řídila jsem se pouze tím, že pár kilometrů ode mě bylo vidět moře, takže někam tím směrem musíme jet.
Trošku jsem se tedy zarazila, když jsme několika kilometrech jízdy směrem na jih, kdy jsem stále viděla pár kilometrů ode mě moře, najednou najeli na dálnici. Řekla jsem si, že to asi bude rychlejší nežli projíždět Neapolí, jižní část mi nepřipadá zrovna moc bezpečná. Jenže jsme jeli dál a dál a míjeli další a další sjezdy. Začínala jsem přemýšlet, kam to vlastně jedeme. Moře jsem měla stále po své pravici, ale pořád pár kilometrů od nás. Ale kamarád zajisté ví, kam mě veze, prý se mi tam bude líbit. Určitě ví, co dělá, stejnou cestu absolvoval už tolikrát…
Ta cesta k moři nakonec trvala hodinu. Za tu dobu jsem na skútru přestala mít strach, v čemž mi pomohly i děti, které jsem viděla bez bázně sedět na skútru za svými většinou otci. Všichni jeli zjevně k moři. Asi je to tam tedy normální, že se najede na skútru na dálnici a jede se vykoupat.
Musím říci, že ta cesta stála za to, moře, kam jsme dojeli, bylo nádherné. Čistá kamínková pláž, čisté moře, kolem mě plavaly barevné rybičky. Co víc jsem si mohla přát!
A stejnou cestu jsem absolvovala i v dalších dnech, tedy téměř hodinovou (někdy i delší) cestu na skútru k moři. Někdy po dálnici, někdy po okreskách. Pokaždé jsme dojeli na jinou pláž, vždy krásně čistou s průzračným mořem. Rychle jsem si zvykla na tento pro mě trochu zvláštní způsob cestování.
Jenom si nedokážu představit, jak by podobná otázka dopadla tady v Čechách. Pojedeme se na otočku vykoupat na Seč? Na skútru? Asi by na mě všichni koukali jako na blázna.
Klára Žejdlová
Náš rodný jazyk (ať už je jakýkoli) je krásný a často nás chrání. A my to ani nevíme.
Nejsem odborník, ale z vlastní zkušenosti vím, že i když budu mít cizí jazyk tak zažitý, že v něm budu dokonce i přemýšlet, vnímat ho budu jinak než svůj rodný jazyk. I když si to ani neuvědomím. A o to je to vše horší.
Klára Žejdlová
Italské Velikonoce? V mých vzpomínkách to jsou přátelé, rodina…a obžerství
I když to obžerství bylo prokládané dlouhými procházkami. Aby nám vytrávilo. A abychom nasbírali ingredience pro další vaření...
Klára Žejdlová
Co děláte o Velikonocích? Taky provozujete skupinový sex?
Asi všichni znají scénu z filmu „Slunce, seno, erotika“, kde velebný pán kupuje svetr pro Cecilku. Italsky nemluví ani slovo, ale prodejcovo „Cosi...cosi...cosi“ pochopí správně po česku. „Jo kozy? Asi tak....“.
Klára Žejdlová
A je to tady! Karneval je tu, bude se slavit!
Český a moravský masopust se pomalu vrací do našich ulic spolu s jeho tradičními maskami. Někde se tradice udržela a pokračuje dál, na většině míst se obnovuje. Můžeme ale říct, že skoro všude najdeme ty samé masky, stejné oslavy.
Klára Žejdlová
Je libo zakousnout ke kávě kecy? Nebo výmysly? Nebo snad salát? A co hadr? Nebo intrikáře?
Že jsem se zbláznila? Ale ne! To jsme se jenom z vánočního období přehoupli do období masopustního, neboli také karnevalového, které každý rok začíná 6. ledna a končí 40 dní před Velikonoci.
Klára Žejdlová
Ještěže má italský Ježíšek tolik pomocníků!
Itálie je veliká, sám by tolik dárků nestačil roznést a na rozdíl od jeho severských příbuzných nemá soby, kteří by mu pomohli se rychle přemísťovat. Hlavně ale v Itálii nenosí dárky Ježíšek, ale Babbo Natale, tedy „tatínek Vánoc“
Klára Žejdlová
Stromeček nebo betlém? Toť otázka!
Že to je jasné? Pro nás ano, ale pro některé Italy je to doslova slovo do pranice. I když, nakonec většina má doma obojí, stromeček i betlém.
Klára Žejdlová
Taky kupujete nemovitost v Itálii?
Ono je to lákavé, Itálie je stát, který má dotace skoro na všechno. A Italové podle toho žijí – než něco koupí nebo nějak investují, počkají si, až na to budou dotace. Dokonce i spousta z nich podniká podle toho, co stát dotuje.
Klára Žejdlová
Až se půjdeš projít, nezapomeň pozdravit babičku, kdybys ji potkala
Poznáš ji snadno. Je malá, bude mít fialové vlasy, boty na podpatku, kabelku a půjde buď na hřbitov nebo ze hřbitova. Nebo do kostela.
Klára Žejdlová
Byli jste někdy na italském hřbitově? A víte, že Italům mohou někdy přidělat dost vrásek?
Přiznám, že se při cestování ráda podívám na místní hřbitovy. Napovídají něco o historii místa a je v nich opravdu zvláštní atmosféra. Možná dnešní den je ten nejvhodnější pro to, abych napsala něco i o této součásti naší života.
Klára Žejdlová
Taky chytáte ryby na asfaltce?
Já vím, že to je úplná blbost, že ryby přeci žijí ve vodě, ale když se zadaří, tak se i na silnici dají ryby chytat...
Klára Žejdlová
Ministerstvo vnitra vymyslelo, jak nás naklonovat
Že tomu nevěříte? Že tak daleko lidstvo ještě nedošlo, natož některé z ministerstev? Ale opravdu to jde! A vysvětlení je naprosto jednoduché...a nepochopitelné...
Klára Žejdlová
Cyklisto, pozor na banány!
Tedy ne, že by bylo toto ovoce pro cyklisty nebezpečné... I když... Někdy se nebezpečným stát může. Ovšem ne proto, že jej cyklista jí, ale spíš proto, KDE ho jí...
Klára Žejdlová
S těma dědkama je hrozná nuda! Já si radši povídám s vámi!
Tenhle poněkud zvláštní kompliment jsem slyšela před lety, když jsem v italském Itri dělala průvodkyni ve zbojnickém muzeu.
Klára Žejdlová
Sokoban určitě musel vymyslet někdo z Neapole…
Že nevíte, co je Sokoban? Je to počítačová hra z počátku devadesátých let, ve které skladník, sokoban, musí v bludišti umístit bedny na správné místo.
Klára Žejdlová
Princip je princip! Před svatbou spolu žít nesmíte!
Že jsme ve dvacátém století a na tohle si už nehrajeme? Omyl! I dnes se najdou tací, pro které přes tuhle zásadu nejede vlak. I když všechna pravidla jdou nakonec nějak obejít.
Klára Žejdlová
Když je lepší vypít kafe jako Italové hned u baru a nesedat si ke stolku
Ono to sice láká, hlavně, když je krásně a z baru je krásný výhled na okolí. Ale někdy by se to mohlo opravdu hodně nevyplatit. Když si sednete na nesprávném místě, zaplatíte za kafe pomalu tolik, jako jinde za oběd.
Klára Žejdlová
Když je silná vůle a dobrosrdečnost lidí silnější než fyzické limity vašeho těla
Italové jsou národ cyklistický. Teda spíš sportovně-cyklistický, ne nákupně-cyklistický nebo pivečko-cyklistický.
Klára Žejdlová
Jak je to vlastně s tím ruským salátem? Aneb malá jazyko-kulinářsko-historická odbočka
„Na summitu NATO vzbudil rozpaky ruský salát. Pak přišel i ukrajinský“ – to je titulek jednoho z dnešních článků na portálu idnes.cz.
Klára Žejdlová
O statečném soudním překladateli
Dnes bych chtěla napsat jednu pohádku. Bude delší, nebude moc úsměvná, ale snad mi čtenáři prominou. Doufám, že zůstane jen u pohádky a nikdy se nestane skutečností.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 48
- Celková karma 17,23
- Průměrná čtenost 1072x